Za minulého režimu se stavěly paneláky, a rostly jako houby po dešti. Panelové domy měly představovat ideální model zajišťující všechny potřeby moderního bydlení. Lidé se do nich stěhovali, někteří s radostí, jiní z donucení. Nakonec se s bydlením v „králíkárně“ všichni nějak smířili a byty v nich se staly skutečnými domovy. Porevoluční hlasy sice volali po zbourání nevzhledných paneláků, naštěstí však nebyly vyslyšeny. Přestože při hromadném budování sídlišť docházelo k mnoha chybám, dnes jsou lidé rádi, že mají střechu nad hlavou. Města i obce poslední dobou hledají ekonomicky přijatelnou cestu jejich regenerace.
Protože ani domy nemládnou, je potřeba počítat s tím, že panelové domy z první poloviny dvacátého století mají již něco odbydleno. Komplexní rekonstrukce je však ve většině případů zcela nemožná. Přesto se všichni snaží, aby bydlení v paneláku mělo nějakou úroveň. Zateplují se fasády, šedivou barvu vystřídaly pestré odstíny, dřevěná okna se vyměňují za plastová, opravují se balkony, výtahy i společné prostory. Vznikají parky s dětskými hřišti a místy pro odpočinek a relaxaci. Lidé si dokonce sami modernizují interiéry.
Panelové domy možná nikdy nebyly a nebudou ideálním bydlením, přesto vykazují mnoho kvalit. Pro ty, kteří chtějí bydlet ve městě, je to opravdu ideální řešení. Pro rodiny s dětmi je toto bydlení přímo na míru šité, ať už pro dosah školky a školy, obchodů, autobusových zastávek i přilehlých parků. Navíc dostatek zeleně zajišťuje čistější ovzduší.
Často se však doslýcháme o sídlištích, kde vznikají sociálně vyloučené komunity. Na místo panelových domů pak vznikají vybydlená ghetta, na jejichž opravu už je pozdě.
Pokud se panelové domy nebudou zanedbávat, bude se v nich žít spokojeně ještě mnoho dalších let. I když se v nich nikdy nebude bydlet jako v novostavbě, budou panelové byty alespoň několikanásobně levnější. A tak paneláky stále zůstávají bydlením budoucnosti.