Obyvatelů měst přijde jako každodenní samozřejmost, že si i díky velkým obchodním řetězcům, mohou nakoupit kdykoliv a jakékoliv zboží. Navíc o víkendech a v pozdní dobu.
Jen málo lidí z měst si dokáže představit, jak běží obyčejný život na české vesnici.
Cestování z malých vesniček a obcí do vzdálenějších měst je dnes velmi obtížné. A to z důvodu špatných spojů, které jsou od doby, kdy se zavedla regionální doprava. V městech jezdí autobusy, trolejbusy, tramvaje každých 5 minut. Vlakové spoje jsou vypravovány minimálně každou hodinu. Ale naopak v malých obcích je mnoho autobusových a vlakových spojů zrušeno. Pokud autobus jede, tak maximálně 2x za den. A o víkendu někde nejezdí téměř vůbec. A vlak přes některé obce (například v okrese Svitavy v Pardubickém kraji) je ve všední den zrušen úplně a o víkendu naopak jezdí 2x za den. Ve všední den jezdí nákladní vlaky jen“ s kůrovcem“. Pokud vlastní rodina na vesnici automobil, tak většinou jen jeden a využívá ho ten, který se potřebuje dostat včas do zaměstnání. A navíc, zajet si pro čerstvý chleba a pečivo do města, to se ten chleba pořádně prodraží.
Do obchodu většinou chodí nakupovat starší lidé, maminky na mateřské a lidé, kteří mají v obci zaměstnání. V malých vesničkách je pro mnohé „popovídání“ jak s prodavačkou, tak s lidmi, se kterými se v obchodě nebo v jeho blízkosti setkávají, velmi důležité. Dalo by se to popsat asi tak, že denní nákup je takový jediný „mezilidský kontakt“, který dokáže lidi na vesnici sbližovat, aby se necítili osamoceni a aby získali i nějaké informace.
Venkovské obchody jsou už po mnoho let doslova v ohrožení. Zvlášť v malých obcích a s malým počtem obyvatel. Je to z mnoha důvodů. Záleží i na tom, kdo prodejnu, kde se dají nakoupit převážně potraviny, vlastní. Jestli je to obec, která prodejnu provozuje a zaměstnává prodavačku, nebo prodejnu někomu pronajímá. S nástupem EET a v současnosti i s vyšší minimální mzdou, jsou kromě provozních nákladům a údržby prodejny, celkové náklady podstatně vyšší.
Dotace, které kraj některým obcím poskytuje, jsou velmi nízké. Měl by vyššími dotacemi na provoz prodejen v malých obcích, v první řadě pomoci stát. A to vesničkám a obcím pod 1000 obyvatel.
Koncem jara tohoto roku se některá ministerstva dohodla, že na podzim navrhnou finanční řešení, které by vedlo k tomu, aby se na malých obcích prodejny zachovaly. Když ne kamenné, tak alespoň pojízdné. Uvidíme, co bude. Snad se najde správná cesta, jak prodejny na venkově zachovat.