K tomu, aby člověk mohl jezdit autem, jsou v zásadě zapotřebí tři věci. Auto samotné, příslušný řidičský průkaz a ničím nezkalená mysl.
Nemusíme se jistě příliš rozepisovat o tom, proč je tomu tak, že? Bez automobilu se autem jezdit nedá, bez řidičského průkazu je to risk a pod vlivem dejme tomu alkoholu učiněný hazard.
Řízení pod vlivem je nebezpečné. Zvyšuje riziko nehod, jež mívají v nejlepším případě za následek jenom škody na majetku a v případě horším na ně někdo doplatí zdravím a třeba i životem, a proto je třeba se mu důsledně vyhýbat.
Jenže co dělat ve chvíli, kdy je člověk pod vlivem a náhle ho přepadne myšlenka, že vlastně někam odjet musí? Že tu nemůže jednoduše nechat auto stát a odebrat se domů po svých, případně nějakým alternativním dopravním prostředkem, kde podnapilý stav nepředstavuje riziko? Že ho i jeho auto ještě někde čekají, a to dříve, než se mu podaří zcela vystřízlivět?
Rozum a paragrafy velí na řízení v tomto stavu zapomenout. Ovšem povinnost je povinnost a nutkání je tu tak třeba i hodně silné. Jet, či nejet? Úplná hamletovská otázka.
Která má tři řešení.
- Dá se přece jenom vyjet. To ovšem s rizikem, že se může takovéto protiprávní jednání vymstít.
- Je možné jízdu oželet, s tím, že z toho následně budou jenom mrzutosti.
- Anebo se dá jet vlastním vozem, ale přesto neriskovat. Tedy neřídit.
C) je správně. Nebo je to alespoň nejlepší z nabízených možností. Jenže jak to zařídit, když lidé dodnes nemívají vozidla, jež by se dokázala řídit sama?
Pro někoho je to možná novinka, pro někoho ale už dávno ne. Že v Praze existuje odvoz auta Praha, tedy možnost nechat se svým vozidlem odvézt, kam je třeba. Stačí tu zavolat na dispečink, dohodnout si čas a místo a je to vyřízeno.
Podnapilého majitele vozu odveze profesionální řidič tímto kamkoliv podle dohody. Což znamená, že se zákazník dostane tam, kam je třeba, a nikdo nic neriskuje.
A rozumnější řešení nalézt nelze.
