Není vědecky dokázáno kdy k tomu došlo, ale je docela možné, že někomu z tlupy či kmene ujely nohy na kluzkém terénu a vezl se neznámo kam. A protože k tomu docházelo častěji, napadlo nějakého mudrlanta udělat kousek rovný, aby to neklouzalo. Pod něj přidal další a nad něj a pak zase a zase a hle, bylo zde první pravěké schodiště. Je možné, že i tak to na něm klouzalo, ale už to nebylo tak hrozné. A také je možné, že již tehdy někdo vymyslel nějaké zábradlí z kusu dřeva, takže se chůze stala bezpečnější.
Jak tak šly věky, schodiště se stávalo propracovanější a propracovanější. Z těch naprosto obyčejných a více méně nutných se stávala i umělecká záležitost. Ano, můžeme to pozorovat na schodech, ale hlavně na zábradlích. Právě v dřevěných se řezbáři mohli předvést, co vlastně dovedou. Proto je na zámcích schodiště někdy středem zájmů. Zámek Lednice by mohl vyprávět. Zde je schodiště opravdu uměleckým skvostem té nejvyšší úrovně. Ano, údajně je podobné kdesi v Dánsku či Norsku, ale to již nehraje roli. Schodiště v zámku Lednice je prostě naprostý unikát.
V současnosti se už tolik krásy nedělá. Jde především o to, aby schodiště plnilo svou funkci a aby bylo bezpečné. Krása a estetika ustupují stranou a dbá se na ně asi již jen v domácnostech, když máme byt na patro.
Schodišť je několik typů a ty se ještě dále mohou dělit na další. To záleží hlavně na tom, jak je to celé postaveno a pojato.
Pokud si necháte dělat shody do domu, a je vlastně jedno zda do patra či jen do sklepa, rozhodně budete chtít, aby to jedno bylo hezké. To do sklepa zase více bezpečné, protože rozbitý nos je pak jen to nejmenší, co se může stát, pokud tam třeba není zábradlí.
Proto vybírejte pečlivě jak druh schodů, tak však i firmu, která vám je bude dělat. Pamatujte, že to není věc, kterou si za měsíc můžete vyměnit.
